O knize: 2016 / Na konci 18. století německé země upadaly a revoluční červené čepice byly v plné síle. Sasko nebylo výjimkou: tamní „třešňové sady“ chátraly spolu s jejich majiteli. „Dům panského dvora vypadal žalostně: ošuntělý, s uvolněnými dlaždicemi, posetý vodou, která léta protékala vratkými okapy. Pastvina nad morovými hroby vyschla. Pole jsou vyčerpaná. Dobytek stál ve vlhkých příkopech a hledal ubohou trávu.“ Hospodářská a morální zatuchlost šla ruku v ruce: „Strach Boží s sebou jistě nese absenci pisoáru.“ V těchto chudých prostředích hrají mladí lidé příběh v duchu Shakespearovy veselé komedie: všichni jsou do sebe zamilovaní přátelé, klepou sklenice, sladce jedí, výmluvně se hádají o filozofii a poezii, trochu se obávají nedostatku financí a hlavní linií, vůbec ne komickou, je láska mladého filozofa Fritze von Hardenberga a smějící se dívky Sophie von Kühn. Fritz se ještě nestal básníkem Novalisem, cesta k těžbě soli je pro něj předurčena, ale nepochybuje o tom, že vše na světě, dokonce i štěstí, podléhá zákonům a jazyk nebo slovo mohou a mají tyto zákony vysvětlit..